Endoparazité u psů

Škrkavky Měchovci Nitkovci Zdvojenky Tasemnice
Prevence Odčervovací schéma Literatura

Pes domácí (Canis familieris), třída savci (Mammalia), řád šelmy (Carnivora). Pes domácí patří do čeledi šelem psovitých (Canidae). Do této čeledi dále řadíme vlka (Canis lupus), lišku obecnou (Vulpes vulpes) a psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides). Psovité šelmy se vyznačují výborným čichem a sluchem, děloha je rozeklaná, placenta pásovitá, mají více párů bradavek, mláďata se rodí slepá, neschopná samostatného života. Šelmy psovité nemají schopnost žvýkat z důvodu válcovitého čelistního kloubu, mají úplný sekodontní chrup (různé druhy zubů), kdy v chrupu se nacházejí trháky. K dalším znakům patří odrazová vrstva v oku, nemají klíční kost a slepé střevo, nemají zatažitelné drápy, našlapují na prsty. Pes domácí se autodomestikoval (sám se přidal k člověku) přibližně v rozmezí před 12 000 - 10 000 lety. Pes domácí se dále dělí na plemena a rasy, kdy každé plemeno má své specifické využití a upotřebení pro člověka. Pes domácí je v současné době plně odkázán na péči člověka.

Mezi hlavní střevní endoparazity řadíme škrkavky (Ascaridia) a tasemnice (Cestoda). Více se setkáváme se škrkavkami. U psa je to především škrkavka psí (Toxocara canis), vzácněji škrkavka šelmí (Toxascaris leonina). Z tasemnic je to nejčastěji tasemnice psí (Dypilidium caninum), z dalších tasemnic jsou to tasemnice hrášková (Taenia pisiformis), tasemnice vrtohlavá (Taenia multiceps). Mezi tasemnice, které parazitují na psech dále řadíme měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) a měchožil bublinatý (Echinococcus multicularis). V souvislosti s tasemnicí je důležité se zmínit i o nejčastějším mezihostiteli tasemnice psí a to o ektoparazitu bleše psí (Ctenocephalides canis) a o bleše obecné (Pulex irritans). U psů se můžeme setkat i s dalšími střevními endoparazity. Zmíním se o zdvojenkách (Giardie), tenkohlavcích a měchovcích. Ze zdvojenek je to (Giardia canis) a (Giarda lamblia), z tenkohlavců tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis) a z měchovců pak měchovec psí (Ancylostoma caninum) a měchovec liščí (Uncinaria stenocephala).

Hlístice - Škrkavky, Měchovci, Tenkohlavci, Svalovci

Škrkavky

Kmen: Hlístice (Nematoda)
Třída: Phasmidea (Secernentea)
Řád: Škrkavky (Ascaridida)

Škrkavky jsou geohelminti, oblí cizopasníci, kteří cizopasí v tenkém střevě. Mají podlouhlé nečlánkové tělo kruhovitého průřezu žlutavé až narůžovělé barvy se zašpičatělými konci. Škrkavky jsou gonochoristé s pohlavním dimorfismem. Samička je větší než sameček. Pokožka je kryta silnou tuhou pružnou vrstvou kutikuly, pod pokožkou jsou svaly - hladké podélné svalstvo rovnoběžné s osou těla, které umožňují pohyb a to především mrskací pohyb vpřed. Škrkavky mají ústa se svalnatými rty, svalnatý sací hltan, jícen bez bulbu, střevo, kde potravu rozkládají za pomoci trávicích šťáv, kloaku, dvě jednobuněčné vylučovací trubice, v těle se tvoří tělní tekutina pseudocel. Nervovou soustavu tvoří obhltanový prstenec a podélná nervová vlákna - provazcovitá nervová soustava, dýchání je anaerobní. Cévní a dýchací soustava nejsou vyvinuty.

Samci mají nepárové varle, chámovod, přidržovací pářící ústrojí, pářící jehlice - spikuly, samice párový trubicovitý vaječník, vejcovody, dělohu a pochvu. Samice kladou vajíčka ve střevě a ty pak odchází s výkaly ven. Samice může vyprodukovat až milion vajíček. Vajíčka jsou jednoduchá, po několika dnech se vajíčko po vyloučení za přítomnosti kyslíku začne rýhovat, vyvine se larva schopná invaze. Tento proces od vypuzení vajíčka do vyvinutí larvy trvá 9 - 15 dnů. Larva se během vývoje několikrát svléká. Vývoj je nepřímý. Larvy se následně dostanou pasivně do hostitele s potravou. Škrkavky parazitují v tenkém střevě ale i v žaludku.

Vajíčka se dostanou na potravu, do vody, kterou hostitel sní, vajíčka - zárodky přijdou do žaludku, vzniknou larvičky, které se provrtají přes stěnu střeva do krevních cév, kterými se dostanou do jater a následně tělním oběhem do plic, zde se dostanou do sklípků a následně do průdušnic, odkud jsou vykašlány do ústní dutiny a spolknuty do hltanu a žaludku, kde škrkavka ukončí svůj vývoj, stává se z ní dospělý jedinec, který přejde do tenkého střeva, čímž je cyklus ukončen. K nákaze dochází orální cestou. Cyklus vývoje trvá přibližně dva měsíce. Škrkavky ke svému vývoji nepotřebují mezihostitele. Vypuzená vajíčka jsou velmi odolná, jsou schopná v prostředí přežít až dva roky, a to i za nepříznivých podmínek.

Škrkavky se živí pevnými součástmi potravy, tuto polyká peristaltickými pohyby jícnu. Živí se obsahem zažívací trubice, převážně v tenkém střevu.

Pes se škrkavkami může nakazit třemi způsoby:

• pes sežere vajíčka škrkavky s potravou - vajíčka v trusu infikovaného jedince (pes očichává výkaly jiných psů, případně požírá výkaly)
• pes sežere vajíčka škrkavky s tepelně neopracovaným masem hostitele
• matka nakazí štěňata při březosti, kdy se larvy při krevním oběhu dostanou do štěňat přes placentu

Larvy škrkavek jsou schopné zůstávat u fen v tzv. klidovém stádiu, kdy většinou zůstávají v plicích, případně jiných orgánech, svalech. Zde jsou schopné takto přežívat několik let. Těchto larev je velmi obtížné se zbavit. Březostí se larvy díky hormonům zaktivují a krví se následně přes placentu dostanou do plodů. Zde se dostanou do jater a z těch následně po narození štěňat do tenkého střeva. Štěňata se pak rodí již infikované a od 14.- 22. dne života již začnou vylučovat vajíčka. Může tak docházet i k dalšímu nakažení sourozenců i ke zpětnému nakažení matky. Pes se nemůže nakazit tzv. autoinfekcí, k nákaze může dojít pouze vajíčky, u kterých došlo k určitému stupni vývoje, který probíhá ve vnějším prostředí.

Příznaky napadení psa škrkavkami jsou patrné až při větší invazi škrkavek, někdy si majitelé psů všimnou až vážných následků. Škrkavky ohrožují především štěňata. Nadýmání, chronické průjmy, příměs krve, hlenu ve stolici, nestrávené zbytky potravy v trusu, škrkavky ve výkalech, nechutenství, koliky, poruchy trávení, odmítání stravy, čímž dochází k odnímání živin, následně špatný výživný stav, hubnutí, zaostávání ve vývinu, oslabení odolnosti organismu, zvýšená náchylnost k nemocem, poškození střevní výstelky, kdy může docházet k vniknutí choroboplodných zárodků ze střeva do krve, malátnost, zvracení, matná srst, bolest břicha, ucpání střeva, může dojít až k zánětu pobřišnice, při průchodu larev přes dýchací soustavu ztížené dýchání, pokašlávání, dráždivý kašel, zvýšená teplota, ztráta rovnováhy a orientace. U štěňat dále až ochrnutí končetin, záchvaty křečí, psychické podráždění, zpoždění růstu a vývinu, apatie, zvětšení objemu břišní dutiny. U štěňat může být napadení škrkavkami smrtelné. Nebezpečná je skutečnost, že škrkavky vylučují toxiny, které vážně poškozují organismus, vyvolávají nervové poruchy a rozpad červených krvinek, anémii. Při průniku škrkavek přes orgány během jejich vývoje může dojít k zánětu těchto orgánů - žloutenka.

Prevence vyšetření trusu, odčervení ANTIHELMATIKY - odčervovací preparáty
ASKARIDIOSA = napadení škrkavkami
Napadení parazity = helmintóza
Člověk je pro škrkavku psí nespecifickým hostitelem. V člověku se škrkavka psí vyvine v larvy, není však schopna vyvinout se v dospělého jedince.

Škrkavka psí (Toxocara canis) cizopasí u volně žijících šelem a v domácích chovech. Samec 7 - 11 cm, šířka 2 - 2,5 mm, samice 10 - 18 cm šířka, 2,5 - 3 mm. Vývoj pohlavní dospělosti trvá 30 dní. Především u štěňat, kde probíhá především tracheální migrace. Dospělá zvířata jsou nakažena výjimečně, u dospělých jedinců probíhá častěji svalová migrace.

Škrkavaka šelmí (Toxascaris leonina) cizopasí u šelem psovitých a kočkovitých. Mláďata nejsou ohrožena způsobem intrauterinní invaze (přenos z matky na mláďata během březosti). Samci 1 - 5 cm, samice 2 - 10 cm. Vývoj trvá přibližně 60 dní. Nedochází k tracheální migraci (průchodu plícemi). Lze přenést i sáním mléka - gelaktogenní infekce. Migruje do tělní dutiny, zde se ve tkáni zacystí.

Měchovci

Kmen: Hlístice (Nematoda)
Třída: Phasmidea (Secernentea)
Řád: Měchovci (Strongylosa)

Měchovci nejsou tak častými cizopasníky u psů jako škrkavky. Jsou to parazité suchozemských obratlovců.

Měchovci se živí krví a tkáněmi hostitele, usazují se pevně ve střevní sliznici. Způsobují chudokrevnost, hubnutí, malátnost, krvavé záněty střev, svědivé kožní záněty, špatná kondice. Poškozují střevní stěnu. Zavrtávají se do střevní stěny, ze které sají krev - lymfu. Ústa utvořena k drásání a přidržování se tkáně.

Měchovec psí (Ancylostoma caninum) (nadčeleď ZUBOVKY) - v tenkém střevě, mohutné zuby v ústní dutině nebo ostré lišty. Vyvíjí se ve vnějším prostředí - geohelmint. Larvy se do hostitele dostanou přes kůži (perkutánní invaze), dále přes mízní a krevní systém do plic a k srdci. Dále přes tracheu do hltanu a do žaludku. Štěně se nakazí při sání mléka od matky nebo z trusu infikovaného jedince - gelaktogenní infekce. Další možnost nákazy způsobem intrauterinní invaze - nákaza z matky na plod při březosti, kdy larvy napadají plíce a po narození tenké střevo, dále perorálně sliznicí úst - sežráním.

Dále se u psů můžeme setkat s měchovcem liščím (Uncinaria stenocephale).

Nitkovci

Kmen: Hlístice (Nematoda)
Třída: Adenophorea
Řád: Nitkovci (Trichocephalida)

Tenkohlavci - tělo tenké, vlasovité. Schází vylučovací soustava. Délka 3 - 5 cm. Přichyceni ve sliznici tlustého (slepého) střeva, kdy jsou přední částí zavrtáni do střevní stěny a sají lymfu. Způsobuje hubnutí, zánět střeva - krev v trusu. Geohelminté. Nákaza z trusu jiného jedince nebo perorálně. Larvičky se líhnou ve střevě a vývoj prodělávají ve střevní sliznici. Psa může napadnout Tenkohlavec liščí (Trichuris vulpis).

Svalovci - Biohelminté. V dospělosti cizopasí v trávicím traktu. Larvy se však vyvíjí v kosterní svalovině. Nejrozšířenější je svalovec stočený (Trichinella spiralis). K nákaze dochází po požití masa mezihostitele se zapouzdřenými larvami svalovce. (Nedokonale tepelně zpracované maso.) Larva se následně vyvíjí ve střevě. Samice ve střevě rodí mikroskopické larvičky, které se krví dostanou do svalů a zde se zapouzdří a vyvíjí. Přitom dochází k rozpadu svalových vláken. Často bývá napaden jazyk, žvýkací svaly. Zapouzdřené larvy jsou schopné ve svalech přežít několik let. Střevní fáze se nazývá trichinelóza, ta trvá asi týden po nákaze. Následuje fáze svalová, která nastává po 14 - 20 dnech. Velmi nebezpečné onemocnění vedoucí až ke smrti napadeného jedince.

Zdvojenky

Kmen: Praprvoci (Sarcomastigophora)
Podkmen: Bičíkovci (Mastigophora)
Řád: Zdvojenky (Diplomonadida)

Jedinci jsou zdvojení - tělo bilaterálně souměrné se dvěma jádry. Jednoduchý typ jádra, tělo pokryto kůžičkou - pelikulou, k pohybu slouží šest až osm bičíků. Rozmnožují se nepohlavně, binárním dělením. Mimo hostitele tvoří čtyřjaderné cysty. Zástupci rodu Giardia cizopasí v zažívacím traktu obratlovců, kde způsobují střevní poruchy, průjmy s příměsí hlenu, apatie, hubnutí, někdy až zvracení - především u štěňat.

Bičíkaté aktivní stadium giardie se množí ve střevě a pokrývá sliznici střeva. Je to kobercový parazit, který žije na povrchu buněk trávicího traktu. Giardie poškozují střevní klky, způsobuje zkrácení střevního kartáčového lemu. Ve spodní části střeva se přeměňuje na cystu, která je následně vyloučena společně s trusem do vnějšího prostředí. Při nízké teplotě a ve vysoké vlhkosti je schopna přežít měsíce a je dalším zdrojem nákazy. Cysty jsou ve výkalech a dále kontaminovaná voda. Po pozření cyst giardií dochází v trávicím traktu k přeměně v bičíkaté trofozoity. Cystózní formy jsou vylučovány nepravidelně. K diagnostice je zapotřebí několik vzorků trusu - několik dnů.

Odčervovací preparáty na bázi benzimidazolů - podávané po dobu tří dnů, důkladná desinfekce prostředí, důkladné vysušení. Možnost vakcinace, která snižuje vylučování cyst do vnějšího prostředí.

Giardióza je onemocnění, se kterým se setkáme především u mladých jedinců a štěňat.

Zdvojenka psí (Giardia canis), Giardia lamblia

Tasemnice

Kmen: Ploštěnci (Plathelmites)
Třída: Tasemnice (Cestoidea)
Řád: Kruhovky (Cyclophyllidea)

Tasemnice je endoparazitem, má dorsoventrální zploštění těla, kdy tělo je bilaterálně souměrné, prvotně obrvené - řasinkový epitel. Tělní pokryv zabraňuje narušení povrchu těla v důsledku činnosti trávicích či obranných látek hostitele. Mohou se jednosměrně pohybovat vpřed. Tělní dutinou je schizocel. Nemá cévní, trávicí ani dýchací soustavu. Výživa probíhá osmoticky z energetických látek hostitele. Žije především v tenkém střevě obratlovců. Anaerobní dýchání a metabolismus, kdy k rozkladu živin dochází bez přítomnosti kyslíku. Živiny vstřebává celým povrchem těla. Vylučovací soustava je tvořena protonefridiemi. Nervové ústrojí tvoří párové mozkové ganglium a je uspořádáno v podélné pruhy nervových buněk, které jsou vzájemně propojené. Pohlaví není oddělené, jedinci jsou oboupohlavní - hermafrodité. Děloha vyúsťuje odděleně od samčího vývodu nebo končí slepě.

Vajíčka se uvolňují prasknutím článku. Většina prostoru článku je vyplněna pohlavní soustavou. Každý článek má samčí i samičí buňky a rozmnožovací orgány. U tasemnic dochází k vnitřnímu samooplození. V každém dospělém článku je až 250 000 vajíček, kdy téměř celý prostor článku je vyplněn dělohou se zralými vajíčky. Vajíčka se rýhují spirálně. Denně je dle odhadu vyprodukováno přes milión vajíček. Rozmnožuje se metagenezí, kdy se střídají pohlavní a nepohlavní generace - strobilace s kopulací.

Tělo se skládá z hlavičky - scolexu s krčkem - collum, který zaškrcuje články - proglotidy. Na hlavě se nachází přidržovací ústrojí, kterým se tasemnice přidržuje střevní stěny, v podobě čtyř kruhových svalnatých přísavek a věnec se dvěmi řadami háčků - rostellum. Tasemnice má od 3 do 3000 článků, které vytváří řetězec - strobilum o délce 5 mm až 10 m. Za hlavičkou jsou články nejmenší, postupně se zvětšují. Poslední články jsou pohlavně dospělé se zralými oplozenými vajíčky, tyto články jsou největší. K vývoji potřebuje tasemnice mezihostitele. Články představují pohlavní jedince, kteří dorůstají a dospívají. Zpravidla nejprve jako samci, následně jako samice.

Články s vajíčky se od tasemnice oddělují a dostávají se s trusem ven do vnějšího prostředí. Zde se vajíčka dostávají na rostliny, které sežere mezihostitel, ve kterém se z vajíčka vyvine boubel. Ve většině případů má tasemnice jednoho mezihostitele, některé druhy potřebují ke svému vývoji mezihostitele dva. Tasemnice má nepřímý vývoj. V dospělosti žije v trávicím traktu obratlovců. Cizopasí v různých orgánech mezihostitelů - svaly, plíce, játra, mozek, mícha. Larva vzniká ve vajíčku a uvolňuje se v trávicím ústrojí mezihostitele - onkosféra. Proniká stěnou střeva a zahnízďuje se v různých orgánech mezihostitele, kde se přetváří v sekundární larvu - boubel - larvocysta.

Boubel je váček vyplněný řídkým koloidem, kdy do nitra se vychyluje scolex s krčkem. Z boubele se nejprve uvolní scolex, který se přichytí ke střevní stěně. Rozlišujeme více druhů boubelů: jeden vchlípený scolex má cysticerkus, více scolexů má coenurus, z kterého se může vyvinout více tasemnic najednou. Tvoří-li se v mateřském váčku váčky dceřinné a v nich teprve mnoho scolexů, jde o echinokokus. Podobně se vyvíjí i alveokokus. Pozřením mezihostitele, ve kterém jsou vyvinuté boubele, se boubel dostává do hostitele, kde se ve střevě mění v dospělou tasemnici. Hostitelem je vždy masožravec nebo všežravec. V některých případech např. u tasemnice psí je mezihostitel (blecha psí, veš) vnějším cizopasníkem hostitele a do hostitelova trávicího traktu se dostává při vykusování cizopasníků. Boubele se vyvíjí v blechách a všenkách. Výjimkou je, kdy mezihostitel je současně hostitelem. Boubel se tvoří ve stěně střeva a později se mění v tasemnici (Hymenolepididoe). Nejčastěji sežere hostitel mezihostitele jako potravu v rámci potravinového řetězce.

Tasemnice odebírá hostiteli živiny, vylučuje nebezpečné toxiny, dochází k trávicím poruchám a k poškození střevní stěny. U mladých psů může následkem toxinů a poškození střevní stěny dojít až k úhynu. Tasemnice napadá zpravidla dospělé psy, pes se nemůže nakazit přímo z trusu, ale jen když sežere mezihostitele s boubelemi.

Jednotlivé druhy tasemnic, se kterými se můžeme setkat u psů:

Tasemnice psí (Dyplidium caninum)

Dorůstá délky 20 - 60 cm. Scolex má zatažitelný chobotek a 3 - 6 háčků. Uvolněná vajíčka se dostávají krví do larev blech a vší, kde dochází k vývoji. Zde se vyvine boubel cysticerkoid - drobounký boubel. Pes při vykusování vnějších cizopasníků pozře blechu nebo veš a v tenkém střevě dochází k dokončení vývoje tasemnice, kde tasemnice dospívá. Články jsou podobné semenům okurek a jsou viditelné v trusu nebo na okraji konečníku psa. Mezihostitelem je blecha a veš. Tasemnice psí má zdvojený pohlavní aparát.

Tasemnice vrtohlavá (Taenia multiceps/

Dosahuje délky 40 - 100 cm, na scolexu rostellum, úzké, dlouhé články. Boubel coenurus se vyvíjí v mozku a prodloužené míše sudokopytníků (nejčastěji ovce, dále prase, tur, jelenovití). Boubel se vyvíjí 6 až 8 měsíců a dosahuje velikosti až 6 cm. V boubeli se může vytvořit až 500 scolexů. Tasemnice dospívá za 47 - 70 dnů v tenkém střevě.

Tasemnice mnohohlavá (Multiceps seriolis)

Blízká tasemnici vrtohlavé. Mezihostiteli jsou zajícovití a hlodavci. Boubel se vyvíjí v podkožním a mezisvalovém vazivu. Tasemnice dospívá v tenkém střevě.

Tasemnice vroubená (Taenia hydatigena)

Nejdelší z tasemnic, mezihostiteli jsou přežvýkavci, prasata, hlodavci. Dospívá v tenkém střevě. Boubel cysticercus.

Tasemnice hrášková (Taenia pisiformis)

Dorůstá délky 1 - 2 m, scolex s rostellem. Boubel se vyvíjí 50-75 dnů v zažívacích orgánech, okruží nebo pobřišnici zajícovitých a hlodavců. Tasemnice pohlavně dospívá během 62-95 dnů v tenkém střevě.

Měchožil zhoubný (Echinococcus granulosus) (Tasemnice jaterní)

Celková délka 3 - 8 mm, vytváří jen 3 články, scolex s rostellem, boubel se vyvíjí 5 i více měsíců především v plicích a játrech. Značná velikost boubele. Dospívá v tenkém střevě. Pes se nakazí především sežráním vnitřností mezihostitele. Mezihostitelem jsou savci.

Měchožil bublinatý (Echinococcus multiocularis)

Příbuzný měchožilu zhoubnému. Mezihostitelem jsou hlodavci, ojediněle savci. Boubel se vyvíjí jako alveokokus.

Škulovec široký (Diphyllbothrium latum)

Dorůstá délky až 10 m, na scolexu štěrbinovité přísavky. Vyvíjí se přes dva mezihostitele. Z vajíček se ve vodním prostředí uvolňují plovoucí larvy. Prvním mezihostitelem jsou vodní korýši buchanky, které pozřou ryby (štikovití), jakožto druhý mezihostitel. Pes, který sežere syrovou rybu se infikuje a v tenkém střevě dospívá následně tasemnice. V České republice se téměř nevyskytuje.

Prevence

• Koprologické laboratorní vyšetření trusu
• Psy nekrmit syrovým masem a vnitřnostmi, zamezit chytání a požírání hrabošů
• Odčervení, vyšetření feny před krytím
• Odčervení štěňat
• Desinfekce prostředí - pelech, kotec, zničení larev blech a vší, dospělých jedinců
• Odblešení - blechy, vši

Blechy kladou vajíčka do pelechů, slaměného steliva, mezer v podlahách, způsobují svědění, zánět kůže, kdy se pes škrábe a kouše. Ektoparazit. Bodavě sacím ústrojím saje krev. Na psa se dostane skokem z jiného jedince, kdy blecha má silně vyvinuté zadní nohy. V srsti se dobře pohybuje díky laterálně zploštělému tělu. V srsti zanechává černé zbytky trusu - strávená krev. Vývoj blechy trvá z vajíčka v dospělého jedince tři týdny. Blecha žije přibližně 6 měsíců. Každý den vyprodukuje 20 - 25 vajíček. Samičky větší než samečci.

Koupel psa (Fenoform roztok 0,1 - 0,2%), sprej, pudr proti blechám, obojek, spot-on

Veš, přenáší se pouze přímím kontaktem s dalším psem - napadeným jedincem, na srsti hnidy, živí se krví. Vývoj trvá asi jeden měsíc.

Sledování trusu, konečníku psa - ve výkalech články tasemnic - připomínají tvarem semena okurek. Články se pohybují. Po odčervení, kdy vyjde ze psa tasemnice tuto zničit spálením, dobře desinfikovat. (V případě moderních odčervovacích preparátů dojde k usmrcení parazita, kterého pes následně stráví, takže nenajdeme v trusu psa těla těchto parazitů).

Odčervovací schéma

• Odčervujeme vždy před plánovaným očkováním, před krytím feny.
• Vhodné je používat různé prostředky.
• Fenu vyšetříme na přítomnost endoparazitů v polovině březosti.
• Fenu odčervujeme společně se štěňaty okolo 14. dne života. Štěňata odčervujeme formou pasty.
• Vyšetření trusu a případné odčervení provádíme dva týdny po odstavu štěňat.
• U štěňat dále každé tři měsíce.
• Dospělé psy odčervujeme dvakrát ročně, zpravidla na jaře a na podzim.
• Odběr trusu na vyšetření provádíme opakovaně s intervalem dvou dnů.
• Při malé invazi parazitů nemusí být při laboratorním vyšetření paraziti zjištěni.
• Pravidelně provádíme hygienu a vyčesání psa, sledujeme stav srsti a kůže.
• Pravidelně desinfikujeme kotec, boudu, pelech a okolí, kde se pes pohybuje.
• Zvýšenou pozornost musíme věnovat psům ve velkochovech, při hromadném ustájení, u psů, kteří se často dostanou do kontaktu s jinými jedinci (cvičiště, výstavy, závody)
• Odčervovací preparáty jsou již v dnešní době šetrné.

Vnitřní paraziti se vyskytují až u 30 % psí populace.

Nákaza - k invazi dochází požitím mezihostitele (blecha, hlodavec, špatně tepelně zpracovaná potrava - maso.

Příznaky - články tasemnic v trusu nebo na konečníku, tření konečníku o zem, zvýšená žravost, hubnutí psa, ztráta tělesné hmotnosti, špatná kvalita srsti, srst matná, naježená, zažívací potíže, průjem, nadýmání, nedokonale probíhající trávení, ve výkalech nestrávené zbytky potravy