Nemoci Německých ovčáků
DYSPLAZIE KYČELNÍHO KLOUBU:
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Potíže a příznaky onemocnění DKK jsou velmi mnohostranné: dosahují od mírně snížené zatížitelnosti psa až po těžké zchromnutí následkem chronické degenerace tkání se zánětlivými ložisky. Jinými typickými příznaky jsou: neochota nebo neschopnost vystoupit po schodech nebo po nich sestupovat, ztížené vstávání ze sedu nebo z polohy vleže, poskakování, podobné běhu zajíce, při zrychleném tempu, kulhání po námaze, vratký krok, chrupavé zvuky při chůzi a mnoho dalšího. Někteří psi přenášejí těžiště dopředu, aby tak odlehčili kyčlím a zbavili je nadměrného tlaku. U takových psů vypadá přední část jejich těla mnohem lépe, než zadní. V zásadě platí, že kyčelní klouby jsou slabinou takto postižených psů a mohou se i při normální aktivitě poranit snáz, než u zdravých jedinců (např. seskokem z pohovky nebo trochu drsnějším skotačením s kamarády)
Diagnóza DKK
DKK nelze diagnostikovat na základě pozorování pohybu, aktivity, způsobu, jak pes leží a pod. Výše popsané příznaky onemocnění mohou být vyvolány i jinými nemocemi. Z tohoto důvodu je ve všech případech, kdy je třeba rozhodnout, zda jde opravdu o problémy způsobené DKK, nutné provést úplné ortopedické a radiologické vyšetření dříve, než lze definitivně určit diagnózu. Přesnou dignózu DKK musí stanovit zkušený zvěrolékař za pomoci RTG snímků kloubů, nejdříve ve věku 18 měsíců, nejlépe však až ve věku 24 měsíců.
Vliv životního prostředí: žádný intenzivní odchov, žádné předčasné zatěžování
Bylo prokázáno, že za vznik příznaků DKK mohou mít vliv i faktory životního prostředí psa - především jeho výživa (intenzita růstu): Psi ze stejného vrhu mohou mít podle vlivu prostředí DKK, nebo se u nich projevit nemusí. Další potomstvo sourozenců, kteří byli nebo nebyli postiženi DKK, však trpí DKK se stejnou četností. To znamená, že o tom, zda se DKK projeví navenek (ve fonotypu psa), rozhodují vlivy prostředí, ve kterém pes vyrůstá. Prostředí však nijak neovlivňuje dědičnými vlohami podmíněnou možnost onemocnět DKK nebo předávat vlohy k DKK potomstvu.
U vloh k DKK: důležitý je především restriktivní odchov
Velké množství onemocnění kostry psa bývá způsobeno u rostoucího štěněte nadměrným přísunem energie (intenzivní odchov), jde tedy o získaná onemocnění. Příliš velké množství energie urychluje růst velikosti kostí a tělesných rozměrů psa, aniž by mohla držet s tímto překotným růstem krok také mineralizace kostí. Následek je nasnadě: měkčí kosti se potýkají se zvýšenou tělesnou hmotností a vznik růstových poruch je pak nevyhnutelný. Postihne-li taková zvýšená intenzita růstu, způsobená výživou (tedy rozhodně není nevyhnutelná) psa s vlohami pro vznik DKK, může to vést až k fatálním následkům. Rychle stoupá riziko těžkých následků, potíží a dokonce i celkového zchromnutí. To znamená, že bychom měli štěňata vždy odchovat restriktivně, štěňata by tedy v období růstu neměla nikdy dostávat nadbytek energie. Pozorování ukazují, že kromě restriktivního odchovu štěňat přispívá významnou měrou k tomu, že se příznaky DKK začnou u psa projevovat podstatně později nebo dokonce vůbec ne, i snížená tělesná aktivita štěněte. Pro štěně je velmi důležité vyhnout se během prvního roku jeho života delší tělesné námaze, nevhodný je např. jogging s majitelem, tahání nákladu, intenzivní trénink agility nebo dlouhé běhání při kole. Ostatně i pro psy bez rizika vzniku DKK je jen vhodné, nezačneme-li je trénovat příliš brzy, protože takový trénink může nepříznivě působit na vývoj kloubů a vést k onemocněním pohybového aparátu, jež se svými projevy podobají DKK.
Život pro psy s DKK
Při podezření na DKK by měla být vždy na prvním místě s jistotou stanovená diagnóza. Protože je nemožné stanovit definitivně jistou diagnózu DKK jen na základě vnějších projevů nebo veterinárního prohmatání kloubů, musí se zhotovit rentgenové snímky kloubů. Na základě RTG vyšetření lze odlišit jiné - vyléčitelné - příčiny potíží psa od skutečné DKK. Intenzivní vyšetření a správná diagnóza se pro psa rozhodně vyplatí. Musíme se uvědomit, že diagnóza DKK rozhodně neznamená automatický rozsudek smrti pro psa! Protože DKK je polygenně děděný jev, mohou se projevy tohoto onemocnění velmi silně lišit. Někteří psi nebudou mít žádné nebo jen velmi nepodstatné problémy a DKK u nich objevíme jen náhodou. Jiní psi mohou mít více bolestí, ale jejich potíže lze poměrně lehce zvládnout přiměřenými cviky a opatrně podávanými prostředky, tlumícími bolest (pod dohledem zvěrolékaře!). Jen několik málo psů má tak silné bolesti, že je třeba je uspat. Jediným účinným opatřením, jak tlumit DKK, je dobře promyšlený chovatelský plán. Majitelé psů, postižených DKK, mohou plemeni prospět tím, že nechají svá postižená zvířata sterilizovat. V závislosti na stupni skutečných potíží psa bychom měli společně se zvěrolékařem dobře zvážit, jaká opatření budou právě pro naše zvíře nejlepší. Obecně platí, že je třeba psům bránit v jakýchkoliv skocích a jiných nárazových zatíženích kloubů. Obecně však také platí, že lze kloubům ulehčit tím, že se postaráme o silný rozvoj svalů v okolí kloubů, což může snížit tlak na klouby a tím i subjektivní problémy psa. Proto je vhodné se psem pravidelně cvičit. Na prvním místě je plavání, protože má pří nejmenší zátěži kloubů nejpříznivější vliv na vývoj svalů psa.
U psa - vývoj schématu k posouzení DKK
Dr. M. Flückiger, Univerzita v Curychu, Švýcarsko
Spolehlivou informací o stavu kyčlí zvířete můžeme získat pomocí rentgenových snímků. Celosvětově však chybí jednotný systém interpretace RTG snímků kyčelních kloubů u psa. V Západní Evropě s výjimkou Anglie, se používá model F.C.I. (Fédération Cynologique Internationale). Posuzuje se míra subluxace a artrotických změn jamky i kloubní hlavice. Rozlišuje se 5 stupňů DKK, počínaje stupněm A-normálně vyvinuté kyčle až po stupeň E-vysoký stupeň DKK. Jednotlivé stupně DKK jsou definovány heslovitě. V Anglii se používá schématizovaný systém interpretace. Devíti různým znakům se podle stupně zjištěných změn přisuzuje 0 - 6 bodů a součet bodů všech sledovaných znaků odráží celkový stupeň DKK. Rozdělení stupňů podle F.C.I. se v Anglii nepředpokládá. V USA se rozlišuje celkem 7 stupňů DKK (excelent, good, fair, borderline, mild, moderate, severe), detailní popis jednotlivých stupňů však není k dispozici.
V každém systému posuzování se vyskytují na přechodu mezi jednotlivými stupni problémy s přiřazením kyčelního kloubu k příslušnému stupni DKK, protože hranice nejsou ostře vymezeny a jsou plynulé. U určitého počtu psů proto může docházet k různému zařazení. Nejednotné zařazování podle stupňů DKK vede samozřejmě ke sporům mezi jednotlivými odborníky a k napětí mezi majiteli psů a komisemi pro DKK. Mezi sousedními zeměmi zjišťujeme u jednotlivých plemen nápadně velké rozdíly ve frekvenci DKK. V Německu je podle nejnovějších údajů 84% všech německých ovčáků prosto DKK, zatímco ve Švýcarsku je to jen 47%, třebaže po celou dobu existence tohoto plemene docházelo mezi oběma zeměmi k čilé výměně chovných jedinců.
Aby mohla být četnost výskytu DKK u psů potlačena, musí být rozvinut jednotný a účinný systém potírání dysplazie kyčelního kloubu. Cílem musí být jednoznačné rozlišení chovných zvířat od nechovných a možnost odhadnout vhodnost jednotlivých psů pro speciální úlohy. K tomu je třeba jednoznačně uznávané schéma posouzení stavu jedince. Toto schéma musí být objektivní a srozumitelné, musí poskytovat reprodukovatelné výsledky, zaručovat pro všechna plemena správnou diagnózu, orientovat se podle směrnic F.C.I. a umožňovat posuzování zasílaných rentgenových snímků.
V současné době vyvíjíme schéma posuzování, které vyhoví oběma výše uvedeným kritériím. Toto schéma kombinuje metodicky exaktní britský model ve zpřísněném tvaru, přizpůsobeném nejnovějším poznatkům, s rozdělením stupňů DKK podle F.C.I. V tomto schématu se posuzuje šest různých radiografických parametrů:
- Norbergův úhel
- vztah mezi středem hlavice femuru a dorsálním okrajem pánve
- tvar kraniolaterálniho okraje pánve
- vývoj subchondrální kosti na kraniálním okraji pánve
- deformace hlavice femuru a výrůstky na jejích okrajích
- vertikálně probíhající stín kosti kaudálně na krčku femuru (Morganova linie)
Každý parametr se podle stupně změn ohodnotí známkou 0 - 5. Hodnota 0 znamená normální parametr, hodnota 5 změny parametru vysokého stupně. Čísla se pro každý kyčelní kloub sčítají a podle směrnic F.C.I. se z výsledku odvozuje stupeň DKK zvířete. Stupeň DKK zvířete určuje stav horšího kyčelního kloubu.
K posouzení kvality našeho schématu jsme podle něj analyzovali rentgenové snímky více než 2.100 psů celkově více než 100 plemen. Výsledky uvedené analýzy, které máme k dispozici, opravňují závěr, že je s pomocí uvedeného schématu možné přiřadit psy pětistupňové stupnici hodnocení F.C.I. podle objektivních kritérií. Dalším přínosem je, že teprve na základě tohoto schématu bude možné kvantifikovat rozdíly ve vývinu kyčelního kloubu u jednotlivých plemen. Naše pozorování potvrzují, že vznik DKK je podmíněn především dvěma faktory, a to nedostatečným kaudálním ventrálním úhlem kloubní pánve a volným kyčelním kloubem. Naše schéma může bez problémů nahradit modely posuzování DKK podle F.C.I., stejně jako britské a americké komise DKK a pomoci tak mezinárodně sladit interpretaci DKK. Výraznou měrou by to zjednodušilo srovnání nálezů a úspěchů při potírání DKK v různých zemích.
Jednak vyvážená výživa, tak i přiměřený pohyb mají značný vliv, nikoliv zásadní, na konečný stupeň klinického projevu DKK, zjištěný při rentgenodiagnostice DKK v příslušném věku psa. Základní geneticky danou predispozici vůbec nezmění a neodstraní, ale u postižených jedinců významně ovlivní nejen stupeň pozitivity DKK, ale ve svém důsledku také stupeň klinických příznaků a pohybových obtíží psa.Dnes však existují možnosti, jak vysokému stupni finálního projevu DKK předejít, nebo jak jeho důsledky zmírnit. Řešením je zdravá a vyvážená výživa a zdravý životní styl.
Informace uváděné o restringovaném odchovu štěňat vychází z doby, kdy vědecké poznatky v oboru dietetiky psů nebyly na dnešní úrovni a kdy ještě chovatelé neměli k dispozici vyvážená kompletní krmiva, respektující specifické potřeby dozrávajícího opěrného systému mladých psů velkých plemen. Se vzrůstajícím zájmem lidí o chov malých zvířat pokročila i věda o kus dál a tak na Veterinárním kongresu veterinárních lékařů malých zvířat v Baden-Badenu již ( !!! ) v roce 1995 odezněly rovněž nové vědecké poznatky o nezbytné potřebě restringovaného ( střídmého ) krmení velkých plemen psů ( kolem 40 kg a více v dospělosti ). Jde zejména o kritickou fázi při dosažení cca 6.měsíce věku, kdy končí hlavní růstová fáze a tělo psa dorostlo zhruba 80 % své tělesné výšky. Přirozeně, že nyní kosti ještě nejsou zralé a jsou nedostatečně mineralizované. To je naprosto fyziologický jev, kdy kostní buňky nejdříve rostou a postupně se v nich ukládají minerální látky, tzv. mineralizují. U velkých a obřích plemen psů proto kostra zcela dozrává až ve věku cca 18. měsíců. Jak v hlavní růstové fázi tak i v kritické fázi dozrávání kostry je potřeba zabránit „překotnému růstu“ štěňat. To znamená, že je musíme krmit střídmě a nepřekrmovat je živinami, jak tuky ( energie ) tak i bílkovinami ( stavební látky ). Zde neplatí, že hodně znamená více. Právě naopak, v dobré víře a v dobrém úmyslu můžeme napáchat hodně škod na těle mladého psa, někdy bohužel až nevratných. Obzvláště důležité je nepřekrmovat mladé psy bílkovinami, aby překotně nerostla svalová hmota, která svou narůstající hmotností přetěžuje celý opěrný systém, zejména dlouhé kosti a klouby. Proto musíme ve fázi dozrávání kostry zařadit krmiva s nižším podílem bílkovin v krmné dávce ( tzv. restringovat ). Přísun tuků má být taky střídmý aby nevznikala obezita, avšak musí být dostatečný k tomu, aby pokryl vysokou potřebu energie jednak pro růst těla, ale také pro zvýšenou pohybovou aktivitu „pubertálních“ psů. Dnes již jsou na trhu kompletní granulovaná krmiva, která respektují tyto speciální potřeby mladých psů. Bohužel však zde musím konstatovat, že na trhu jsou i taková granulovaná krmiva, která jsou sice deklarována jako kompletní krmivo pro štěňata velkých plemen ( dnes komerčně módní trend v krmivářském průmyslu ), ale která těmto novým vědeckým poznatkům a ani potřebám psů vůbec neodpovídají. Psi jsou tak zbytečně překrmováni živinami anebo je dostávají v nesprávném poměru a poruchy opěrného systému na sebe nenechávají dlouho čekat.
Veterinární statistiky z „kulturních zemí“ jsou neúprosné a jednoznačné. Současná populace psů trpí „civilizačními“ nemocemi lidí, způsobenými nezdravou výživou, jako jsou obezita, poruchy růstu pohybového aparátu, poruchy kardiovaskulárního systému, různé poruchy trávení a neposledně i poruchy nervového systému. Česká republika v tom není výjimkou. Většina populace psů zde nestrádá kvantitou živin, spíš jejich přebytkem anebo nesprávným poměrem. Při vyvážené výživě, podle současných poznatků, není nutné mladého psa omezovat v jeho přirozené pohybové aktivitě, jak praví dobré rady z minulosti. Právě naopak, pro zdravý a harmonický růst je potřeba mladému psovi dopřát dostatek pohybu, aby se celý opěrný systém měl šanci správně utvářet a přebytečnou energii mohl spotřebovat a ne ukládat ve formě tuku. Nesmí však být přetěžován ( enormně zatěžován nucenou aktivitou ), když už sám nechce, nebo když už vlastně ani nemůže a vyžaduje fázi odpočinku a regenerace. Proto je potřeba přizpůsobit pohybovou aktivitu individuální potřebě konkrétního psa, v závislosti na individuálním temperamentu, vitalitě, trénovanosti a také denní době a počasí. Ve srovnání s krmivy pro malá štěňata, která se většinou zdržují poblíž feny nebo chovatele, by však krmiva pro mladé psy měla obsahovat více energie ve formě tuků ( více spontánního pohybu a větší zájem o soupeření o své sociální postavení, počínající pohlavní aktivita, počínající sportovní aktivita a trénink,…. ). Ale pozor, všeho s mírou! Při náznaku ukládání „dětského špeku“ je potřeba podíl tuků v krmné dávce snížit.
CAUDA EQUINA SYNDROM:
Jedná se o onemocnění páteře. U velkých plenem jako je německý ovčák nebo například bernardýn se můžeme setkat právě s tímto onemocněním v páteřním kanále, které poté vyústí v nejrůznější chronické potíže a to především u psů středního nebo vyššího věku. Tuto nemoc nazýváme syndrom cauda equina (SCE). Tento termín zahrnuje skupinu neurologických onemocnění se širokou škálou klinických příznaků. Onemocnění je lokalizováno v zadní části páteře, přesněji na přechodu bederní a křížové páteře. Zde již neprobíhá páteřním kanálem mícha, ale pouze kořeny nervů, které odborně nazýváme cauda equina. SCE vzniká následkem pomalého zužování páteřního kanálu, kde dochází ke kompresi, destrukci nebo posunutí již zmíněných nervových vláken. Zúžení páteřního kanálu může mít jednu nebo hned několik příčin najednou. Jedním důvodem bývá výhřez meziobratlové ploténky mezi posledním bederním obratlem a křížovou kostí. Občas můžeme také zaznamenat zesílení stěn obratle, který tvoří páteřní kanál nebo zesílení vazivových vláken, které spojují jednotlivé obratle mezi sebou. Za zmínku také stojí takzvané "idiopatické" zúžení kanálu pro průběh míchy, což znamená, že se tak děje bez příčiny.
Klinické příznaky
Většinou bývají postiženi právě němečtí ovčáci, častěji pak psi než feny. Počátek klinických příznaků nastává nejčastěji mezi pátým a sedmým rokem zvířete. Na začátku si majitel ani nemusí všimnout drobných klinických příznaků, jako je například bolest v oblasti bederní a křížové páteře nebo je bolestivé zvednutí ocasu. V pokročilejších stádiích lze pozorovat úbytek stehenní svaloviny, sníženou pohyblivost ocasu a odírání prstů o zem. Při chůzi po tvrdé zemi říkáme, že pacient škrtá prsty o podlahu, což je doprovázeno markantním zvukem. Ve velmi pokročilých stádiích pacient nemůže udržet moč a výkaly a dochází ke vzniku inkontinence. Zde popsané klinické příznaky se vyvíjejí v průběhu měsíců až let. Pokud se neprovede důkladné neurologické a ortopedické vyšetření, může dojít k záměně s jiným onemocněním jako například s dysplazií kyčelních kloubů nebo s jinou patologií míchy.
Diagnostika
Nejprve je nutné postiženého psa vyšetřit neurologicky a ortopedicky, abychom měli jistotu, že se jedná o problém právě v zadní části páteře. Často veterinář provádí také kožní test, protože kůže za místem postižení nebývá citlivá i při vyvolání mírné bolesti. Abychom i přes pozitivní klinické vyšetření měli jistotu, je také nezbytné provést rentgenologické vyšetření. Na nativních RTG snímcích jsou jasné případné patologické změny, jako například přítomnost nádorového bujení. Nutno poznamenat, že tyto diagnostické kroky se vždy provádí na uspaném zvířeti v anestezii. Pro přesné zjištění příčiny klinických příznaků je však často nutné přistoupit i ke složitějším vyšetřovacím metodám jako například kontrastní vyšetření páteřního kanálu pomocí kontrastní látky. Diagnostika, kdy se tekutá kontrastní látka vpraví do prostoru mezi míchu a páteřní kanál, se nazývá myelografie nebo epidurografie. Kontrastní látka je na RTG snímku velmi dobře rozeznatelná a v místě, kde nějaký materiál utlačuje nervové kořeny, tato látka není přítomna. Takto můžeme problém přesně lokalizovat. Ovšem někdy nemusí ani použití kontrastní látky přinést očekávaný výsledek, v některých případech se dokonce stává, že myelografie může poskytnout falešně negativní závěry. Poslední možnou metodou je použití počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI), tyto diagnostické přístroje jsou však až na výjimky ve veterinární medicíně nedostupné.
Léčba
Neprodleně po stanovení diagnózy syndromu cauda equina bychom měli zahájit léčbu. U pacientů s mírnými klinickými příznaky lze doporučit medikamentózní léčbu doprovázenou přísným omezením pohybu po dobu minimálně čtyř až šesti týdnů. V případě bolesti můžeme zvířeti podat analgetika nebo kortikosteroidní hormony. Bohužel konzervativní léčba léky často za nějakou dobu selže a dojde k návratu klinických příznaků. U těžších případů, nebo tam kde selhala předchozí léčba, je možno přistoupit k chirurgickému řešení. Tento zákrok se provádí pouze na specializovaných pracovištích. Příčina potíží se odstraní uvolněním zkomprimovaných nervových kořenů. Vlastní chirurgický postup se nazývá laminektomie, kdy se v celkové anestesii odstraní strop páteřního kanálu v rozsahu sedmého bederního a prvního křížového obratle. Takový chirurgický pacient je také náročný na pooperační péči a měl by zůstat několik dní na hospitalizaci. Po operaci se zvířeti podávají léky tišící bolest a také se kontroluje vyprazdňování močového měchýře. Celková doba pooperační rekonvalescence pak trvá čtyři až šest týdnů. Prognóza je u SCE smíšená. Obecně velmi špatnou prognózu mají pacienti, kteří již trpí nějakou formou inkontinence.
autor článku: MVDr. Leoš Krkoška, Ph.D.
Torze žaludku
Přetočení žaludku neboli torze je jedno nejzávažnějších smrtelných nebezpečí, které psům hrozí. Pokud totiž nejsou během krátké doby operováni, umírají. Jak vlastně poznáte, že se psovi přetočil žaludek? A dá se torzi nějakým způsobem předcházet?
Přesné příčiny vzniku nejsou plně známy, ale některé důležité faktory ano. Přetočení žaludku je pravděpodobně podmíněné geneticky, do hry však vstupují i rizikové faktory (pohyb po krmení, nevhodná strava), ale i souhra všech faktorů a nešťastných náhod.
Pro představu
Torze žaludku je akutní stav s úmrtností kolem 30 – 40 %. K úhynu dochází nejčastěji následkem selhání kardiovaskulárního systému. Mnoho lidí nemůže pochopit, jak se žaludek přetočí, proto uvádíme zjednodušený popis. Pes má žaludek umístěný horizontálně. Můžete si ho představit jako balón upevněný ve dvou bodech v horizontální rovině. Když je naplněný a začne se hýbat, velmi lehce se přetočí a tím se zauzlují jeho konce.
Ohrožena jsou především velká plemena psů. Existuje názor, že ke vzniku torze přispívá „volné“ zavěšení žaludku, který se může za určitých okolností otočit kolem své osy. Krmení, které se dostane do žaludku, vytvoří plyny, čímž se jeho objem enormně zvětší a při pohybu se pak může žaludek otočit. Kvůli zaškrcení velkých cév se sníží krevní tlak, organismus je nedostatečně zásobován kyslíkem, dochází k šoku krevního oběhu a znemožnění peristaltiky. Kromě toho mohou odumřít části žaludeční stěny.
K přetočení žaludku dochází většinou několik minut až několik hodin po krmení. Jestliže psi bývají krmeni pozdě večer, pak majitel symptomy nezaznamená, protože prostě spí. Z tohoto důvodu se doporučuje (pokud pes nemá pelech v ložnici páníčků), nepodávat mu větší množství krmení po 18. hodině.
Rizika
Hlavní nebezpečí představuje potrava, ze které se ve velké míře tvoří kvasnými procesy plyny. Bylo prokázáno, že pokud je pes krmený granulemi, ve kterých je více obilovin a málo kvalitních bílkovin, je riziko přetočení žaludku mnohem vyšší. Proto se vyvarujte podávání levných marketových krmiv a rovněž granulí, ve kterých převažují rostlinné bílkoviny. Stejně tak dávejte pozor na množství vypité vody po jídle. I když je psovi podávána kvalitní potrava, při zvýšeném příjmu tekutin (když je břicho přeplněné a pes se následně pohybuje a skáče) se riziko torze několikanásobně zvyšuje. Další vlivy, které přetočení ovlivňují, jsou anatomické predispozice. Ohrožena jsou především velká plemena psů s úzkým a hlubokým hrudníkem, například irský vlkodav, německá doga, německý ovčák, dobrman, labradorský retrívr, baset atd. Mezi další rizika patří: hltání potravy, při které pes polyká větší množství vzduchu; stres při krmení; zvracení; porucha průchodnosti trávicího traktu atd.
Jak ji poznáte?
Jestliže se žaludek přetočí, nemůže se jeho obsah pohnout ani dozadu, ani dopředu. Dochází k tvorbě dalších plynů a potíže se ještě zhoršují. Mezi nejčastější příznaky patří zvětšování objemu břišní dutiny, zaujímání nepřirozených poloh, nahrbený postoj, neklid, neúspěšné snahy o zvracení, zvýšené slinění, které je doprovázené i projevy šoku (zrychlený dech, zrychlená srdeční činnost, bledost sliznic).
Uveďme si jednotlivé příznaky tak, jak následují za sebou: zvětšení objemu břicha, na pohled ztuhlé břicho, které je posléze bolestivé na dotyk, zvracení pěny nebo tekutiny, neúspěšné pokusy o zvracení, zrychlené polykání, nadměrné slinění, zrychlené dýchání, nadměrné pití, nechutenství, červené nebo bledé dásně (ne přirozeně růžové), nahrbený postoj ve stoji nebo v leže, leh či sed v nezvyklých polohách, pozice, při které je předek při zemi a zadek nahoře, svíjení se, vyhledávání skrytých míst, nepřirozeně klidné chování, apatie. Je nutné podotknout, že příznaky následují rychle za sebou. Při jakémkoliv podezření na přetočené žaludku je proto nutné urychleně vyhledat veterinární pomoc. Čím víc času uběhne do operace, která může psovi zachránit život, tím horší bude prognóza. Pro potvrzení či vyloučení torze se provádí rentgenové vyšetření, je to jediná spolehlivá diagnostická metoda. Nezapomeňte, že toto onemocnění se bez chirurgického zákroku nevyléčí! Jako prevence možného opakování se provádí tzv. gastropexe, kdy se stěna žaludku trvale fixuje k břišní stěně.
Prevence
Uvádíme nejčastější opatření, která doporučují veterinární lékaři a chovatelé:
Snažte se psovi zabránit, aby krmení zhltnul ve spěchu. Máte-li více psů, podávejte jim krmivo raději odděleně. Misky s vodou a krmením umístěte do výšku hrudníku, ne na zem. Krmnou dávku rozdělte do několika porcí, to platí obzvlášť pro velká plemena, kde je riziko přetočení žaludku mnohem vyšší. Ráno například předložte psovi 1/3 denní porce a k večeru zbylé 2/3. Minimálně dvě hodiny (spíš tři) po jídle by měl pes být v naprostém klidu. Skákání, běhaní a další skotačení je prostě tabu. Psa se snažte navyknout na nezbytný odpočinek po jídle, stejně tak ho nekrmte několik hodin před jízdou autem. Nekrmte ani krátce po výrazné pohybové aktivitě, s podáním žrádla raději hodinku počkejte. Snažte se omezit příjem většího množství vody. Na delších vycházkách mějte s sebou vždy vodu i pro psa a nabízejte mu ji pravidelně v menších dávkách. V případě krmení granulemi je třeba vybrat kvalitní značku, kde celkový obsah bílkovin není nastavován bílkovinami rostlinného původu, které jsou pro psa špatně stravitelné. Granule je vhodnější podávat namočené. Stačí je zalít teplou vodou, aby nabobtnaly (ovšem neměla by se z nich stát kaše). Toto doporučení je důležité hlavně při krmení velkých plemen. Nikdy nezkrmujte už nakvašenou potravu. Krmení se znehodnocuje a kvasí například v případě, kdy pes nedojí namočené granule nebo vařenou stravu a nechá se mu v misce celý den. Obzvlášť v létě, pokud necháte stát déle namočené granule například se zeleninovým vývarem, můžou se ve větší míře tvořit plyny. Nedoporučuje se ani míchat granule s masem, rýží, těstovinami apod. Nikdy nekupujte krmiva vystavené přímému slunečnímu světlu. Udává se, že zkažený tuk v granulích je dalším rizikovým faktorem vzniku torze.
Staré časy
Mnoho chovatelů (i veterinářů) zastává názor, že za zvýšený výskyt případů torze žaludku může novodobý trend, kdy jsou psi krmeni převážně granulovanými krmivy. Říká se, že v době, kdy ještě žádné granule neexistovaly, nevyskytovaly se ani případy psů s přetočenými žaludky (nebo alespoň v omezené míře). Jedním z vysvětlení může být to, že klasická strava obsahuje značné množství vody, a proto má i odpovídající hmotnost. Ta při trávení zatěžuje celý závěsný aparát žaludku, který je upevněný v dutině břišní a který je tvořený tkáněmi, jež se tréninkem v podobě krmení zpevňují a udržují si tak svou pružnost. V dnešní době, kdy je převážná část psí populace krmena granulemi, dostává psí žaludek podstatně méně vážící potravu, a proto je závěsný aparát mnohem méně trénovaný. Náchylnost k přetočení pak stoupá s věkem psa, kdy „tkáňové držáky“ žaludku ztrácejí svou pružnost. Suché granule navíc představují nefyziologickou potravu, která psa nutí k pití nadměrného množství vody. Ale samozřejmě za vše nemůžou jen granule, i psovi, který je krmen klasicky, se může přetočit žaludek. A netýká se to jen velkých plemen, i jezevčík může skončit na operačním sále… Ale ani striktním dodržováním všech doporučení nikdy nebudete mít jistotu, že vašemu psovi torze nehrozí, proto je vhodné být informován o příznacích. Stejně tak mějte v záloze připraven i kontakt na zkušeného veterináře, který je ochotný operovat v jakoukoliv denní či noční dobu.
Mějte na paměti:
- torze může psa postihnout v jakémkoliv věku.
- omezte pohyb psa před a hlavně po nakrmení
- krmte raději větší množství menších dávek než jednu velkou
- zamezte stresu během krmení
- včas vyhledejte lékařskou pomoc při objevení příznaků torze
Použité zdroje informací: Pes – správné krmení, Anna Laukner, Grada